Hrázděné stavby

Hrázděné stavby jsou široce rozšířeným konstrukčním systémem dřevostaveb. U řady hrázděných staveb zůstává nosná kostra stavby viditelná a je tvořena velmi pravidelnou, většinou poměrně hustou síťí obdelníků a čtverců.

Hrázděné stavby se vyvinuly spíše tam, kde dřevo nebylo k dispozici v takovém množství, jaké je potřebné např. pro srubové stavby. U hrázděných staveb je možné spíše používat krátké části listnatého dřeva. Až do poloviny 19. století se vyráběly převážně hrázděné stavby, jejichž hlavní nosná konstrukce a tedy i vyzdívka zůstala viditelná. Dříve se hrázděné stavby omítaly, aby napodobovaly masivní stavby z kamene a zdiva. Věřilo se, že se tímto způsobem získají domy bezpečné proti požáru (Kolb, 2007).

V součesné době se již klasické hrázděné stavby s nosnou konstrukcí viditelnou z venkovní strany téměř nepoužívají. Výztužná vzpěrová konstrukce hrázděných staveb byla nahrazenanovými novými materiály na bázi dřeva a deskovými materiály. Také technologie výstavby byla nahrazena novými metodami s ekonomicky i konstrukčně zajímavými alternativami (Kolb, 2007).

Charakteristické znaky hrázděných staveb:

• nosná kostra může být oboustranně obložeba (podle tradičního vzoru je ale zvenku viditelná);
• patrová výstavba;
• především čisté spoje dřeva s čepy, zapuštěními a plátováním;
• nosné dřevěné prvky vykazují větší a spíše čtvercové průřezy;
• jednoduchá montáž (Kolb, 2007).

Vícepodlažní hrázděné stavby:

• historické konstrukce ukazují spolehlivost hrázděných konstrukcí také u vícepodlažních staveb;
• konstrukce se musí vytvořit tak, aby bylo pokud možno zabráněno sedání;
• nákladné zajištění dřeva (je vhodné použít vysušené dřevo);
• při montáži se konstrukce musí chránit před povětrností;
• venkovní udržování hrázděné konstrukce je nákladné a pracné;
• hrázděné konstrukce vícepodlažních staveb dnes již nejsou účelné z montážně technických a - konstrukčních důvodů, ale ani z i nvestičního hlediska (Kolb, 2007).