Skeletové stavby

Charakteristikou skeletové stavby je nosná konstrukce z prutových prvků vytvořena v určité modulové síti. Tato konstrukce je doplněna plošnými konstrukčními prvky, které jsou nezávislé na nosné konstrukci a uzavírají vnitřní prostor. U dřevěné skeletové stavby je nosná konstrukce vytvořena z dřevěných tyčových prvků, ve většině případů z lepeného dřeva. Protože pomocí skeletové nosné konstrukce lze vytvořit stavby s minimálním počtem svislých nosných prvků v půdoryse a stavby pro překlenutí velkých rozponů, byly u nás skeletové konstrukce používány většinou pro výstavbu průmyslových objektů. Použitým materiálem u těchto staveb byl železobeton, popřípadě ocel.

V poslední době však lze zaznamenat velký posun v oblasti použití těchto staveb i pro bytovou výstavbu. Skeletová konstrukce umožňuje architektům navrhovat stavby s velkým otevřeným prostorem bez nutnosti dělení nosnými konstrukcemi. Umožňuje vytvářet otevřené části v obvodovém plášti s použitím velkých prosklených ploch, konstrukční prvky předsazené před obvodový plášť i obvodový plášť zcela nezávislý na vlastní konstrukci (Havířová, 2005).

Dřevěné skeletové stavby se vyvinuly z hrázděných staveb a jsou jedním z nejstarších druhů konstrukce, dnes často označovaných jako „historický skelet". Nosná konstrukce stěn u hrázděné stavby je tvořena z dřevěných prvků masivního průřezu. Jednotlivé prvky byly tesané, vzájemné spojení se provádělo tesařskými spoji a tato dřevěná kostra musela být schopna přenést veškeré zatížení na ni působící až do základů (Havířová, 2005).
Novodobá skeletová stavba se liší jednak uspořádáním základních nosných prvků, ale především zjednodušením spojů. Základní princip stavby zůstává zachován v tom, že nosnou funkci přebírá samotný skelet (zatížení přenášejí bodově uspořádané sloupy), stěny jsou nenosné, mají pouze funkci výplňovou a ochrannou. Stavba má svůj základní modul, který určuje celkovou koncepci uspořádání jednotlivých nosných prvků. Základní modul je obvykle 600 mm, jeho násobky pak vytvářejí modulovou síť, někdy nazývanou rastr (Havířová, 2005). Jako spojovací prostředky slouží často viditelné, přednostně také zapuštěné a tím neviditelné, ocelové prvky nebo ojediněle také čisté spoje dřeva (Kolb, 2007).

Pět nejběžnějších typů konstrukce skeletových staveb:

  • sloup a dvojitý nosník;
  • dvojitý sloup a nosník;
  • nosníky uložené na sloupech;
  • sloup a přilehlý nosník;
  • vidlicový sloup (Kolb, 2007).

Charakteristické znaky skeletových staveb:

  • velká kompoziční volnost, variabilní řešení půdorysu;
  • nosný skelet a stěny ohraničující prostor zůstávají vzájemně nezávislé;
  • škála rozměrů podle rastru a modulu;
  • dřevěný skelet může být uvnitř nebo venku viditelný nebo také oboustranně zakrytý;
  • spojování většinou ocelovými prostředky;
  • u stěnových, stropních a střešních prvků je možnost předvýroby (Kolb, 2007).

Vícepodlažní skeletové stavby:

  • všeobecně vhodné pro vícepodlažní a velké stavby;
  • výhodné i při vysokých zatíženích;
  • je nutné včasné zapojení specializovaného projektanta nosné konstrukce;
  • návrh budovy a druh skeletové konstrukce nutno včas vzájemně hormonizovat (Kolb, 2007).

GENERÁLNÍ PARTNER
Fermacell GmbH, organizační složka
HLAVNÍ PARTNER
W a Weinzettl, s.r.o.
VÝZNAMNÝ PARTNER
SIKO KOUPELNY a.s. SWN Moravia s.r.o. CIUR a.s. Výzkumný a vývojový ústav dřevařský, Praha, s.p. ČESKÝ CAPAROL s.r.o.
MEDIÁLNÍ PARTNER
SPOLUPRACUJEME